Osada Zadní Doubice (Hinterdaubitz) se poprvé připomíná r. 1547
Český mlýn se v téže době uvádí jako pila a mlýn na mouku od r. 1588, je uváděn jako poslední (sedmý) mlýn na Křinici na české straně. R. 1800 je jako majitel uváděn mlynář Puttrich, od r. 1836 zde funguje hostinec a r. 1863 mlýn vyhořel. Byl vybudován znovu už jen jako hospodářské stavení a později v dobách turistiky (1903) se z nej stává vyhlášený hotel. Ještě je rekonstruován r. 1930 a po válce jej postihne stejný osud jako mnoho dalších domů ležících na hranici – po vysídlení obyvatel je okolo r. 1950 zbořen s celou osadu a Zadní Dobice přestává existovat… https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/561-cesky-mlyn-bohmische-muhle
Půjdete-li po úzké silnici z Hinterhermsdorfu přes Neudorf do údolí Kirnitzsch, dojdete na rozcestí přímo na břehu řeky Kirnitzsch. Po pravé straně dojdete během několika minut podél břehu řeky k mlýnu Hinterhermsdorf Niedermühle, zatímco vlevo se nachází turistický hraniční přechod do českého Katalu (Kyjovské údolí). Přímo naproti tomuto rozcestí na druhém břehu Kirnitzsch uvidíte na okraji lesa zarostlé zbytky základových zdí – smutné pozůstatky Českého mlýna, který byl až do roku 1945 oblíbeným a známým hostincem.
Samotný mlýn byl prastarý, o jeho založení neexistují žádné písemné záznamy, protože staré hohnštejnské gruntovní knihy, které by nám snad mohly poskytnout informace, se ztratily při požáru hradu Hohnštejn v roce 1604. Jediným dokumentem, který nám může poskytnout to či ono vodítko, je Hohnsteiner Amtserbbuch z roku 1547, v němž je Böhmische Mühle uváděn jako mlýn deskový (v roce 1588 jako mlýn šrotový), stejně jako většina mlýnů v údolí Kirnitzsch, které jsou uváděny jako již existující, takže jejich založení je třeba hledat v ještě starší době. Také Öderova mapa z roku 1592 uvádí řadu těchto mlýnů. Pokud chceme určit jejich stáří, musíme se spolehnout na domněnky.
V schandauské kronice kněze Glootze je obchod na Labi v Schandau doložen před rokem 1452. Jednalo se však především o dovoz dřeva do polabských měst Pirna a Drážďany, která po dřevě toužila. Většina dřeva pocházela z tehdy nevyčerpatelných lesů Zadního Saského Švýcarska, z oblasti kolem údolí Kirnitzsch, i když je třeba přiznat, že Kirnitzsch je kvůli velmi nepravidelnému toku vody vhodná pro splavování jen poměrně krátkého dřeva.
Co se však stalo s obrovskými stromy, které se v této oblasti v dřívějších dobách hojně vyskytovaly? Do Schandau je tehdy nebylo možné dopravit. Musely být rozřezány co nejblíže místu, kde se nacházely. To se provádělo v mlýnech v údolí Kirnitzsch. Mlýny v horním údolí Kirnitzsch pak přepravovaly hotové dřevo přes Hinterhermsdorf a Ottendorf do Sebnitz a mlýny v dolním Kirnitzsch do Schandau.
Lze s jistotou předpokládat, že mlýny v údolí Kirnitzsch jsou stejně staré jako splavování dřeva na řece Kirnitzsch a obchod s Labem v Schandau. Předpokládáme-li dobu kolem roku 1400 jako dobu vzniku, nejspíš jsme se příliš daleko nevrátili.
Po tomto krátkém historickém exkurzu se však vraťme k českému mlýnu. Jako mlýn pravděpodobně nikdy nehrál významnou roli; jeho nejbližší soused po proudu, takzvaný Niedermühle, první mlýn na saské straně, je nepochybně významnější. Historie obou mlýnů se úzce prolíná, bohužel však nelze určit, který z nich je starší.
Mlýn Niedermühle patří k Hinterhermsdorfu, stejně jako mlýn Böhmische Mühle (ačkoli se nacházel na české straně) se ve skutečnosti v průběhu staletí stále více považoval za mlýn patřící k této obci. Jeho majiteli byli opakovaně obyvatelé Hermsdorfu a doprava do Hinterhermsdorfu byla vždy výhodnější než do vzdálenější české obce Daubitz (Doubice), k níž politicky patřil, zejména před vybudováním Khaatalstraße.
Za zmínku stojí také jeden velmi zajímavý jev týkající se jmen majitelů mlýnů v horním údolí Kirnitzsch. Kolem roku 1830 koupil majitel mlýna Niedermühle Puttrich také mlýn Böhmische Mühle. Protože nezanechal žádné mužské dědice, odkázal tyto dva mlýny své dceři. Ta zase odkázala po jednom mlýnu svým dvěma dcerám. Podle lidové pověsti byly tyto dvě ženy celý život ve vzájemném nepřátelství. A když v roce 1857 vyhořela Niedermühle a v roce 1863 potkal stejný osud Böhmische Mühle, obyvatelé přirozeně pojali v souvislosti s těmito událostmi nejrůznější nepříjemná podezření.
Protože se provoz mlýna kvůli nízkému spádu vody na tomto místě již nevyplatil, byl mlýn po požáru v roce 1863 přestavěn na hospodářskou budovu. Kolem roku 1900 se mlýn stal veřejným domem, byl přestavěn v hornobavorském stylu a vyvinul se ve známý zájezdní hostinec pod názvem „Böhmische Mühle“.
V roce 1910 je jako majitel uváděn Anton Rothe. Böhmische Mühle byla místem, kde se setkávali všichni turisté cestující z české strany řeky na své cestě po velkolepé trase zdymadla. O krásných letních nedělích procházely kolem bývalého mlýna tisíce výletníků a zastavovaly se zde na krátkou přestávku. Böhmische Mühle si získala dobrou pověst letního rekreačního střediska, ale byla také oblíbeným cílem sáňkařů v zimě. A široko daleko pravděpodobně neexistoval žádný bowlingový nebo bruslařský klub, který by v létě nebo v zimě netrávil v Českém mlýně několik šťastných hodin.
Tato idyla však skončila s druhou světovou válkou. Koncem března 1945 byli vězni z koncentračních táborů hnáni kolem Českého mlýna na pochod smrti ze Schwarzheide směrem na Terezín; šest vězňů bylo pohřbeno nedaleko hraničního mostu na české straně. Od května 1945 přejížděly přes hraniční most do Saska nekonečné vlaky Němců vyhnaných z Čech. Oběti těchto pochodů jsou pohřbeny v Hinterhermsdorfu. Český mlýn byl nesmyslně vypálen a rozbořen až na několik zbytků základových zdí. Po více než 50 letech je hraniční most již několik let opět přístupný turistům.
Přejdete-li hraniční most, dostanete se na místo, kde kdysi stávala obec Hinterdaubitz; na saské straně dnes stojí jen několik domů („Im Loch“). Většina osady na české straně, stejně jako Český mlýn, byla po roce 1945 srovnána se zemí.
Název Daubitz je odvozen od slovanského slova dubice (dubové místo). Místo bylo také lidově nazýváno „Kirnschtmühle(n)“. Ke konci 16. století se zde na saském břehu uvádí „Zentzschels Brettmühle“ jako „Bredt Mühlen unter dem Steinberg an der Körnigsch Pach“. Dutý tvar u hraničního kamene 23/15 je údajně bývalý mlýnský náhon. Tento mlýn však opět zanikl a po roce 1700 již není zmiňován.
Od roku 1604 patřila česká strana k panství Kamnitz knížat Kinských. Obyvatelé se živili především těžbou dřeva a lovem lososů a pstruhů, později také drcením kamene. Podle tereziánského katastru zde údajně stálo již v roce 1766 sedm domů. Götzinger (s. 310) píše v roce 1804 „…Jägerhaus, der Jäger genannt, welches zugleich ein Wirtshaus ist, wo man stets treffliches böhmisches Bierund gute Liqueur’s nebst Imbis erhält kann. …“ Topograf Sommer (str. 261) uvádí v roce 1833 7 domů s 38 obyvateli a úřední lesovnu. V roce 1846 je lesovna („Jäger“) uváděna F. Thalem jako hostinec. V roce 1895 se Th. Schäfer ve svém „Průvodci po severních Čechách“ zmiňuje o „mysliveckém pivovaru“. V letech 1894 a 1907 popisuje Hinterdaubitz Franz Hantschel (Severočeský turistický průvodce) jako „pravou zapadlou vesnici“.
V roce 1910 měl Hinterdaubitz 13 obyvatel v 6 domech, v roce 1939 zde žilo také 13 obyvatel. Zajímavostí je, že děti z Hinterdaubitz chodily do školy v Hinterhermsdorfu v Sasku a obyvatelé byli také protestanti, přestože patřili k Čechám. Administrativně patřila Hinterdaubitz k obci Daubitz (okres Rumburk).
text přeložen z https://czippe.hier-im-netz.de/HomepageClassic01/hintdau.htm
